Štěstí ve skle schované

Žít s někým druhým se může zdát jako pohádka , jako sen, jež se zhmotnil. Vychovávat společně děti, budovat domov, usínat blízko milovaného člověka. Nejsme však už děti, které věří na prince a pohádkové štěstí. I když asi jak kdo, já jsem jistě malinko v dětství zaostala a tímto pohádkám vzdávám upřímný hold!

Realita dlouhodobého soužití však za pohádkami dost pokulhává a my holky bohužel nepláčeme perly – škoda, možná by většina vdaných holek byla v balíku 🙂

Jenže nikdo nám nesliboval, že náš drahý nebude prdět do peřin, pokud vím, ani v pohádkách o tom není jediná zmínka, z čehož usuzuji, že i princové občas ujedou a zcela určitě mají u postele špinavé ponožky. No nechci zlehčovat ta partnerská soužení, ale jedno si uvědomuji – průser nastává, když už na druhém nevidíme nic dobrého. Tedy ne , že by ten druhý nic dobrého nedělal, ale prostě to naše oči přestanou vnímat! A pozor,  na počátku to byl taky princ a možná , že i koně měl! Co se tedy změnilo? Velké štěstí je, že svoji pohádku si píšeme sami a ať tak, či onak, může to být příběh plný napětí a vraždění draků, ale i příběh nesporných šťastných konců, ale nejlépe, nejlépe od každého kousek.

Přesně o takovou dynamickou pohádku života stojím. Co by to bylo za nudnou a nezáživnou pohádku, bez dobrodružství hlavních hrdinů, bez překonávání překážek, praskání kouzelných obručí a dobytých hradů? Co by to bylo za pohádku,  bez cesty za láskou bez vítězství dobra nad zlem?

A protože si chci pamatovat všechna vítězství a vidět stále na společné cestě to dobré, už čtvrtý rok schováváme své štěstí ve sklenici.

Je to jednoduché! Stačí větší sklenice, štůsek barevných papírků (vypadají ve sklenici veseleji) a propiska, která je u sklenice stále k dispozici. Celý rok pak nezávisle jeden na druhém, (klidně zapojte i děti) píšeme na papírky malé vzkazy lásky. To co se povedlo, čeho jsme si všimli hezkého na tom druhém, co nám udělalo radost, co jsme překonali, nebo za co jsme vděční. A pak za zvuku ohňostrojů – které nemáme rádi, protože všechna zvířata v naší rodině chtějí k nám do postele –  když se otevře další rok zázraků, vysypete sklenici na stůl. A věřte mi, jsou to nejhezčí a nejdojemnější chvíle roku, když čtete do té doby tajné papírky lásky. V tu chvíli 100% víte, že jste na správném místě se správným člověkem!

Zkuste to také!

PS: Pozor! Sklenice se budou hromadit! Je třeba s postupem let počítat s velkou policí na nové a nové sklenice – čímž prosím mého muže o její výrobu, protože jí také ještě nemáme! Prachovku na oprašování našich vzpomínek si opatřím sama 🙂

Zaujal vás článek? Sdílejte jej!

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *