Inkluze autistů očima mámy

Přiznám se, že nevím, čím začít. Perou se ve mně rozporuplné pocity. Je jasné, že otevírám téma, ve kterém mohu značně narazit. Je jasné, že pustit se do kritiky něčeho, co fungovat má a nefunguje, je riskantní. A je jisté, že někoho se to dotkne a vezme to osobně. Takže hned v úvodu. Toto je pohled mámy, nikoli někoho, kdo má na danou problematiku patřičné vzdělání. Pokud se rozhodnete text číst, mějte to stále na paměti. Zejména o to prosím ty, kterých by se to mohlo dotknout. Nebudu psát o tom, že mít v nějakém oboru vzdělání, automaticky neznamená, že problematice rozumíte, ani o tom, že jsou odborníci, kteří mají v hlavě pouze tabulky a u srdce kus ledu. Chci psát o tom, jaké to je, když v našem systému chcete vzdělávat autistu.

Mám 4 děti a druhé z nich můj syn, má několika odborníky potvrzený autismus. Jeho inteligence dle tabulek a testů se pohybuje na horní hranici podprůměru. Dle SPC je syn zcela schopný zvládnout základní školu. První třídou jsme prošli v klasické ZŠ bez asistenta a bez výrazných úprav jeho vzdělávacího režimu. Maty však doma denně plakal. Mluvil o sobě jako o debilovi. Nestíhal učivo, domácí úkoly byly galeje. Jeho sebevědomí bylo na nule. Dozvěděli jsme se, že to, že je debil, mu říkají i některé děti. Po snaze to řešit klidnou cestou, jsem byla označena za problematickou matku, která svému synovi vymyslela diagnózu, aby skryla svoji neschopnost řádně ho vychovat. Paní družinářka mi tehdy v řiditelně doslova řekla, ať z kluka přestanu dělat nemocného, že je úplně normální. Místo řešení šikany a neustálých nadávek jsem se dozvěděla, kolik Maty nedonesl úkolů, co jsem nepodepsala a kdy jsem nešla do jaké poradny. Bylo jasné, že musíme něco změnit. Následovala další návštěva SPC. Oproti jasné zprávě z psychiatrie mi bylo řečeno znovu, že Maty patří do klasického školního režimu a že spíše než autismus má dysfázii. Paní poradkyni jsem řekla, že od září chci, aby syn chodil do Montessori třídy. Nesetkalo se to s kladnou odezvou a ačkoli do ní Maty už 2 roky chodí, stále je tato třída dle SPC pro něj nevhodná.

V Montessori třídě to z počátku nebylo snadné, ale díky paní učitelce, která to s Matym nevzdala, ačkoli mohla, chodí Maty do školy rád a už se stále neshazuje. Také jsme si vybojovali slečnu asistentku, ke které Maty přilnul a nazývá ji svojí paní učitelkou. Toto by snad mohl být šťastný konec, ale není.

Dle všech doporučení SPC má Maty individuální vzdělávací plán. Tento rok to vypadá na opakování třídy, protože ani tento individuální plán nezvládá. Čtení mu nic neříká, u počtů trpí. Když udělá v psaní chybu, neskutečně se rozčílí a skučí, že to nedá. Slečna asistentka je pod tlakem, protože od ní paní učitelka očekává, že dohlédne na to, aby Maty dělal pokroky a odevzdával denně práci. Paní učitelka je také pod tlakem, protože SPC chodí na kontroly a chtějí vidět výsledky. Když je nevidí, napadají Montessori přístup k výuce. Je to začarovaný kruh, v němž se moje dítě točí jako nudle v bandě. Slečna asistentka je už vyčerpaná a chce odejít. Už teď to Maty nese jako strašnou věc a opakuje, že to nezvládne a na novou si nezvykne. Prosím, kde v celé této mašinérii je to dítě? Nebo o něj nejde? Opakovaně všude říkám, že si přeji, aby se za těch 9 let školy Maty naučil číst, psát a počítat. O všeobecný rozhled se mu dokážeme postarat jako rodina, myslím, velice dobře a i ve škole mnoho pochytí.  V testech všeobecného rozhledu byl nejlepší z celé školy… Dle odborníků je takový výsledek devítileté docházky málo. O co tady k sakru jde? To si jako systém honí triko, jak skvěle funguje a na jednotlivých dětech ve skutečnosti nesejde? Jaká je budoucnost takového dítěte, pokud nebudeme rozvíjet jeho přirozené talenty a budeme bazírovat na vyjmenovaných slovech a shodě podmětu s přísudkem?

Dejme si malou pauzu…

Tohle je Maty

Kluk, jehož vášní je technika. Ve svých 4 letech opravil první sekačku. Od té doby rozebírá elektroniku a zase ji skládá. Umí opravit kde co, umí sám používat pokosovou pilu. Letos prvně sám pokácel menší strom motorovou pilou a předvrtával motorovým vrtákem díry pro keře. Dva roky úspěšně prodává zcela samostatně vyrobené hnízdící budky pro ptáky. Také se umí báječně postarat o zvířata. Máme kozy na mléko a obstarat vše kolem nich je pro něj hračka. Bezmála všechna kozí krmítka vyrobil zcela sám. Ano i s měřením, řezáním, šroubováním a instalací na určené místo. V současných dnech montuje s manželem nové ploty a odvádí značný kus práce.

Tenhle kluk je už rok pod medikací pro nekontrolovatelné impulzivní chování, ve kterém je nebezpečný pro sebe i své okolí. I tak mívá záchvaty zoufalství, ve kterých nerozumí světu kolem a které končívají agresí nebo útěkem.

Tenhle kluk má potenciál. Takového řemeslníka dnes těžko seženete. Maminko, budu truhlář nebo sedlák. Tak to vidí a v tom je zcela šťastný.

Prosím, proč takovéto dítě chceme trápit vzděláváním a učením něčeho, co nikdy nepochopí a k ničemu mu to nebude? Proč ho chceme ponížit a nechat propadnout? Proč není brán zřetel na opravdové dary tohoto dítěte a ty nejsou rozvíjeny? Proč takovéto dítě nemůže trávit 3 dny v týdnu v chráněné truhlárně a jen 2 dny školou? A proč se k tomu všemu nemohou vyjádřit rodiče, které své dítě skvěle znají a mají s ním za sebou mnoho. Rodiče, s kterými dítě, ať už jakkoli rozhodně, komunikuje lépe než s cizí paní v SPC. Kolik toho vlastně k vzdělávání smí říct samo dítě a kolik rodič? A to, co řeknou… je to vůbec bráno vážně? Bohužel absolutně není! Za nás rodiče i naše děti rozhoduje stát a poradenská centra. Nemáme žádný prostor pro samostatné nastavení vzdělávání svých dětí. Nemáme možnost říct, toto dítě učte, toto klidně vynechte. Snad jen učit je doma, ale jak dlouho, když stejně takovéto dítě nebude plnit státem dané výstupy.

Za mne stát a jeho inkluze selhává! A to nemluvím o absolutním nedostatku asistentů s patřičným vzděláním, nemluvím o tom, že učitelé často netuší a nechtějí tušit, co autismus znamená a obnáší. Často jsou vyčerpaní a vyhořelí a prostě se snaží přežít.

Změní se to? Nevím, jak to udělat a cítím se na to opravdu malá a slabá, ale moje srdce po tom opravdu touží… dejme šanci talentům našich autistických dětí! Jen tak jednou budou přínosem pro společnost a jen tak si i oni budou ve světě, kterému nerozumí, připadat doma.

Zaujal vás článek? Sdílejte jej!

Comments

  1. Marie Sýkorová says:

    Ooo, jak s vámi souhlasím. Bohužel, málokdo, chce vystoupit ze systému. Děti rozvíjet, co jim sedne, jak prdel na hrnec a né je hnát jiným směrem.

    1. venuse says:

      Na to bohužel není kapacita ani čas…myslím, že je i velká únava pedagogů a tlak ze všech stran…

  2. Petr Vácha says:

    Já vlastně pořádně nevím, co byste tedy považovala za ideální? Aby Váš syn (skoro) nechodil do školy a skončil jako pologramotný člověk, který si sám nespočítá ani přibližnou cenu nákupu? Protože to je přesně to, k čemu “do školy 2 dny, do dílny 3 dny už od 8 let” povede.
    Pokud má Váš syn natolik specifické potřeby, zkuste zvážit domácí vzdělávání, pokud je to pro Vás alespoň trošku možné, ale pokud je, jak píšete, “na horní hranici podprůměru”, nerezignujte na jeho úplné základní vzdělání.

  3. venuse says:

    Petře, děkuji za komentář. Pokud se ptáte, co bych považovala za ideální, tak přesně to co píšete. Aby si v závěru školní docházky uměl spočítat přibližnou cenu nákupu. Ne, aby byl pod neustálým tlakem zvládat učivo na které nestačí a které musí za rok pojmout jinak má problém, učivo, které nevyužije. Nároky se s každou další třídou stupňují. Chci, aby měl možnost učit se pro život nezbytné věci. Číst, psát a počítat a měl možnost věnovat dostatek času svým talentům, které ho jednou možná slušně uživí. A kolik dní v týdnu se učí děti v domácím vzdělávání? To je jen řečnická otázka…

  4. Kateřina says:

    Naprosto souhlasím. Něčím podobným procházíme i my.. A to s dvěma dětmi. Obě zničené školou. Co mě ale překvapuje…SPC vám nenavrhla snížení výstupů? My jsme na ZŠ a jeden syn je má snížené skoro ve všech předmětech. Pak se dá jet i podle rámcového vzdělání pro speciální školy, ale to nevím, jestli může být syn na ZŠ. Ale jste v montessori, tak třeba to půjde. Nebo DV, nebo může chlapec 2 dny být ve škole a tři dny doma. To jsou zkušenosti mých známých a krom DV vše na doporučení SPC.

  5. Peťule says:

    Všude Vám dají pouze individuální plán případně asistentku. Záslužný to čin ale konkrétně naše paní asistentka musela mít při škole další zaměstnání protože z toho co platí se žít také nedá. To vysvětluje např. nedostatek ped. asistentů. No a co se týká učitelů musíte mít opravdu velké štěstí jak přístupné a trpělivé a sebeobětující parťáky po té trnité cestě potkáte. Synovi byl diagnostikován ve školkovém věku Aspergerův syndrom loni řádně odmaturoval na 5-ti letém studiu OAJL. Nebýt onich super pár lidiček ať už výchovných poradců, ped. asistentů nebo pár učitelů nedal by to. Za mě systém funguje částečně a velmi individuálně vše je prostě o přístupu a o lidech. Takové dítě může mít trauma napořád. Měli by se občas vžít do kůže toho zmateného človíčka, který má starosti sám se sebou natož se školou. Syn byl na tom se sebevědomím podobně a nese si to sebou i když je již dospělák. V tomto státě podporujeme osvětou negramotné a sociálně slabé žáky různých národností ale mnohdy se na tyto typy hadicapů zapomíná. Možná právě proto šel syn studovat školu kde jsou jiné priority standardy a hodnoty a kdo jak je jiný se neřeší ( Obchodní akademie Janské Lázně Olgy Havlové)

  6. Jitka Horčicová says:

    Plně chápu jak se cítíte, dcera nemá ani tak velké potíže, ale základní škola byl pro nás velký boj, přestupy a hledání a výtky od učitelů, napadání, žádná reakce z pedagogické poradny. Až se mi podařilo sehnat úžasnou paní, která soukromě pomáhá dětem s potížemi s učením, která nás navedla několika telefonáty do speciální školy v Mostu. Třídy s 10 dětmi, učitelky, které počítají s různými potížemi, malou sebedůvěrou a jsou na vše připravené, vedou děti jemně, nenásilně, naučí to co je potřeba, co nejde přejdou, rozvíjí. Byla jsem se podívat na ukázkové hodině a za mě je to vážně zázrak. Ve třídě jsou i autisté a je k nim přihlíženo. Kdyby bylo více takových škol a přístupů. Už první kontakt se školou, kdy stačilo naznačit a učitelka hned sama dokončovala co vše tedy dceři asi nejde, zkrátka věděla. Děkuji neustále za ten zázrak, že k nám tato škola přišla. Moc bych přála Matymu také takový zázrak. Je to krásný a šikovný kučina.

  7. Ze dite doma nebude plnit nároky na výstupy si moc nedovedu představit. Jsem Spec, Ped a z důvodu různých dys a potřeby odpory. A děli se zazraky a stále dějí. V domácí škole je hodně Asper, ADHD v domácí škole děti rozkvetou. Nebala bych se toho. Mnoho škol je super, včera na přezkoušení děti mimo klasického učiva hráli na housle, ukazovali výcvik psa, usite panenky, vyrobené vlastní ucebnice a mnoho dalšího. Klidně mi napište a věřte bude lip.

  8. Julie says:

    Dobrý den,
    děkuji za zajímavý článek. Souhlasím s názorem, že Montessori škola pro autisty vhodná není. Můžete volit domácí vzdělávání nebo dítě nechat doma na část týdne a část chodit do školy. Můžete se sama se synem rozhodnout, že učivo v některých nedůležitých oblastech vypustíte a naučíte se pouze minimum, aby prošel do dalšího ročníku. Pokud má intelekt, jak píšete, tak snížené výstupy by měl určitě zvládnout. Pokud by syna trápily špatné známky, lze požádat o slovní hodnocení. Poradny mají možnost také v některých předmětech jejich obsah upravit, např. něco vypustit nebo zredukovat. Zkuste se domluvit. Nevím, odkud jste, ale dobrou volbou by mohla být speciální škola či třída, která se na autismus zaměřuje.
    Hodně štěstí!

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *