Předávání onko čepiček na klinice v Hradci Králové

Dnes byl další z těch krásných dnů. Víte, že krásný den, nerovná se automaticky snadný den? Někdy si myslíme, že aby byl den krásný, musí mít snadný nenáročný průběh a musí jít všechno hladce. No život mě naučil, že krásný den může být celkem náročný, tak jako ten dnešní. A někdy může trvat celých 18 hodin, než si řeknete fajn, dnes už bych mohla jít spát.

Nepředstavujte si žádné horory, ono prostě stačí, když s sebou na předání druhé várky čepiček vezete všechny 4 děti. Ranní výprava byla, no, řekněme chaotická. V těchto situacích, kdy potřebuji mít všechny děti usazené v autě na časnou ranní hodinu, vím jediné. Musím zůstat klidná, řekla bych až ledově a zcela jasně trvat na svém a ani chvíli nepolevit. 9 z 10 matek vám potvrdí, že dítě, které seřvete, protože vám samotnému tečou nervy, je posléze dítě ještě hůře spolupracující, v horším případě zaseklé a v případě našeho autisty na 99 % dítě na útěku, což je potom úplně v háji.

Vstávám ve 4.30, poté, co mě batole přišlo vysát. Tedy přišla na mléko, ale krev umí pít také. Zcela omámená si vařím první kávu z… no první asi z 5? Tak nějak to bude. Snažím se probrat a sestavit si v hlavě dobrý mateřskomanažerský plán. Že dobrý byl, potvrzují děti přesně v 7 hodin sedící ve vymrzlém autě, teploměr ukazuje -8. Můj drahý muž, ač měl na dnešek tolik práce, se rozhodl, že pojede také. Vymyslela jsem totiž rodinný výlet, když už jedeme směr Hradec Králové. Toho společného času je tak málo, snažím se ho nakrást, kde se dá. Proč tedy nespojit předávání čepiček s malým výletem. Plán je jasný. Obří akvárium v Hradci (slovo obří je trochu nadnesené, ale o tom později).

V Hradci mám být na 9. hodinu, cesta je slušně namrzlá. Ale já mám havaj. Dnes řídí můj muž. Já mám na povel zdivočelou smečku sedící za našimi zády. No… snad raději řídit. Ale stejně je miluji. Jako každá máma přes všechny jejich neposlušnosti a nedokonalosti děkuji denně k nebesům, že jsou živí a v pořádku spinkají v teplých postelích. 

Do Hradce přijíždíme v 8.40, parkujeme přímo v areálu nemocnice, vnímám, jak je můj muž v nemocničním areálu jako doma. Sama bych do areálu nemocnice nikdy nevjížděla a šla raději dálku pěšky, než muset přes závory. Inu řídím ráda, ale stále mám své limity. 

Klinika onkologie 4. patro, lůžková část. Amálka mi dělá sličný doprovod. První, jako správné ženské, navštívíme toalety, přece jen předávat s plným měchýřem je o poznání náročnější disciplína. Hotovo, jdeme na to… a pěkně pozdrav, říkám dceři, když zvoníme na zvonek u lůžkové části. Jasně mami, protočí oči, jako by trénovala na blížící se pubertu. 

Dostáváme se do vnitřní části oddělení a ptáme se po vrchní sestře Dagmar Švecové. Jé, ta je ale na velké vizitě, říká nám žena sedící na sesterně a pijící kávu. Otočím se se slovy, že na ni rádi počkáme a v tu chvíli zahlédnu drobnou ženu, která hned ví, kdo jsem a mně je jasné, kdo je ona. Omlouvá se, že velká vizita dnes neměla být a vede nás do své pracovny. Stále se cítím nejistá. Působí rázně, a tak za ní cupitáme jak dvě myšky. Zouváme boty, v pracovně je koberec a usedáme do křesel. Stručně vysvětluji, jak vše vzniklo a jak velkou podporu jsem získala u žen z naší běžecké skupiny. Je ticho, paní vrchní má slzy v očích. Obava, jak budeme přijaty, je pryč jak mávnutím kouzelného proutku. Říká nám, jak je dojatá, jak takové věci se nestávají a jsou vzácné. A jeden bonus… i ona je běžkyně. Nevím, zda sváteční, ale dozvídám se, že jejich klinika pořádá říjnové běhy proti rakovině, které jsem sama s rodinou navštívila a sama i závod běží. Letos se vybralo při běhu téměř 500 000 Kč na speciální katetry, které usnadňují léčbu rakoviny prsu a také ji významně zkracují. Znovu si říkám, jak je svět malý a že letos, tedy vlastně vloni, jsem nejspíš paní vrchní potkala na zmíněných závodech a ani jsem netušila, že za pár měsíců jí budu předávat úžasných 105 čepiček, pro jejich pacienty. Amálka dostává porci čokolády a mám úkol, všem, kteří se podíleli, vyřídit srdečné díky a také to, že si toho moc váží a že je jisté, že pacienti budou mít radost. Také vyjádřila chválu za krásné barvy čepic, jemný materiál a kvalitní ušití. 

Odcházím s hezkým pocitem a doufám, že se povede získat i nějaké to vyjádření obdarovaných nebo fotku, jak jim čepičky sluší. Ale to už je ve hvězdách. Amálka je nadšená z čokolád a už rozpočítává, kolik kdo dostane. Dělit šesti jí tedy zatím úplně dobře nejde. 

Manžel se zbytkem smečky už čeká dole ve vestibulu a já se musím usmívat, jak spontánnost Andělky, té nejmenší, vyluzuje úsměvy u čekajících pacientů. Je úžasné, co dokáže veselá nálada malého dítěte u do té doby posmutnělých, skoro až šedých osob. Amálka se rozhodne, že nabídne kousek sladkého i paní, která sedí přímo naproti nám. Mám z ní radost, zvláště když vím, že opravdu bojuje se studem.

Nasedáme do auta a popojíždíme k akváriu, které se pyšní názvem OBŘÍ. Děti zcela nenuceně čekají delfíny a žraloky, já a manžel vlastně nevíme, co čekat, a tak nás vlastně ani moc nezaskočí, že prostor je malinký a samotné akvárium velké ,,jen” 4 metry, ale rozhodně mu to neubírá na kráse. Děti jsou okouzlené a chtějí stejné akvárko domů. Paní průvodkyně je trochu nabručená dáma a manžel se ji snaží rozveselit přátelskou konverzací o rybách a vzniku akvária. A ano, asi je jeho otázkami potěšena. 



Návštěvu akvária zakončujeme v Café Piraňa. Vybíráme kapsy našich bund a máme přesně na tři horké čokolády a jedno lízátko. Neberou zde totiž karty. 

Pak už zbývá jediné, dojet domů a doma dohnat to, co muselo dopoledne počkat. Manžel a kluci dělají dřevo, já uspávám Andělku, poklízím a dělám polévku, protože všichni máme po dnešní expedici celkem hlad.

Děkuji tímto všem, kteří mi tak mocně pomohli uskutečnit můj plán, který zprvu vypadal jako zcela bláznivý nápad. Bez vás bych to nedokázala, kamarádi!

Zaujal vás článek? Sdílejte jej!

Comments

  1. venuse says:

    Pěkný den, paní Venuše,
    ráda bych Vám moc poděkovala za čepičku, která mě velice potěšila, překvapila. :-)Čepičky jsou úžasné, veselých barev. Pro doladění bych doporučila i menší čepičky. Jsem drobnější a tak bych mohla mít menší velikost. Děkuji. Dívala jsem se na Vaše stránky a o to víc mě dojalo odkud pochází. Vaše příběhy a texty na blogu jsou super. Cítím u Vás nádherné veliké srdíčko, které je ve velice silné ženě. Krásné. Nádherné. Úžasné. :-)Je mi 42 let, jsem maminkou 3 kluků ve věku 18,12,3 let. Momentálně se léčím v FN v Hradci Králové. V červenci hned po návratu z krásné dovolené jsem si ve sprše přišla na bouličku v levém prsu a tak to všechno začalo. Šok pro mě i celou rodinu. Život se úplně převrátil. Do té doby jsem byla úplně zdravá, bez jakýchkoliv nemocí. Už několik let se věnovala osobnímu rozvoji, kineziologii, zdravějšímu způsobu života, bylinkám. Začal koloběh v podobě vyšetření, sbírání informací a hledání. V září jsem naskočila na léčbu chemoterapii. Po 4 dávce jsem byla na vyšetření, kde jsem dostala informaci, že jsem bez nálezu. Pohmatově jsem to cítila týdny předem. Děkuji, děkuji, děkuji:-). Pochopila jsem také duchovní možnou příčinu onemocnění. V současné době mám před sebou ještě několik slabších dávek a čekám co bude dál. Věřím ve zdraví.

    Přeji Vám krásné dny, plné zdraví a děkuji. Karolína

  2. venuse says:

    Dobrý den, moc děkuji za krásnou sedící čepičku přímo pro mě. Zjistili mi rakovinu děložního čípku, ale jsem už skoro u konce dá se říci, že úspěšné léčby. Ještě jednou děkuji za krásnou čepičku. S pozdravem Jarka

  3. venuse says:

    Milé neznámé ženy a děti,
    zdravím vás všechny a chtěla bych vám moc poděkovat za krásnou a na holé hlavě dobře sedící čepičku, ale především za to, že na nás myslíte. Je to velice posilující.
    Děkuji i dětem za krásná přáníčka.
    Byla to dojemná chvíle pro mne i pro sestřičku, která mi o čepičkách řekla a nechala mne vybrat. Miluji Indii, proto tato volba. Měla jsem ji pak celou dobu při aplikaci chemo na sobě.
    Jmenuji se Linda, bude mi 45 let a mám rakovinu prsu již s metastázami, ale nevzdávám to. Více na instagramu @mrslindap
    Ještě jednou díky a přeji všem pevné zdraví.
    Linda

  4. venuse says:

    Krasny dobry den
    Dnes se me dostala do ruky uzasna cepicka ba onkologii nevedela jsem kterou vybrat vsechny jsou krasne a uzasne .neco malo o me tedy
    Jmenuji se Zuzana a jsem naminkou 4 deticek v cervenci 2019 me zjistily rakovinu prsu jsem stale v lecbe chemoterapii prso me ponechaly ale vybraly to spatne .Vlasky samozrejme vypadaly ale neresila jsem to prijala jsem to dobre vlasy dorostou preci spis nejhorsi byli ty nevolnosti diky takovymhle lidickam jako jste vy udelate radost velikou diky bohu za vas a jeste jednou moc dekuji Moc vas zdravim Zuzka

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *